Bylo nebylo, jednoho dne jsem si prohlížel svou denní nálož Campus events mailů a co nevidím - Mountain biking. No kdy se mi tohle povede? A ještě k tomu zadarmo? Hned svůj objev hlásím ostatním Čechům. Netrvalo dlouho a ozval se Honza s Tomášem, že by do toho šli taky. Po několika dnech, když se otevřeli registrace, jsme zašli do Student Activities office, odevzdali deposit $10, klasicky podepsali waiver, že v případě smrti naši pozůstalí nebudou soudit Union, a byli jsme in.

Vlek

V den odjezdu jsme se museli sejít už před sedmou ráno, což bylo velmi nepříjemné, ale zvládli jsme to. Po zhruba 1-2 hodinách cesty dorážíme na místo, kde na nás čeká další waiver, že všechno děláme na vlastní nebezpečí a nebudeme soudit tu společnost. Krátce potom už dostáváme vybavení a kola, dáme společnou fotku a razíme na vlek. Na vleku nám to sice nejdříve moc nejde, ale při druhém nebo třetím výjezdu jsou z nás mistři.

Selfie na vleku

Ze začátku jsme s klukama jezdili jen zelené trasy, kde sice skokánky skoro vůbec nebyly, ale bylo to dobré na rozehřátí a zvyknutí si na naše kola. Já jsem se později odpojil a jezdil modré trasy, kde už skoky byly. Nejdříve jsem se toho trochu bál a zpomaloval, abych nevyletěl tak vysoko, ale po několika jízdách jsem se tomu víc a víc poddal a začal si to taky víc užívat. Honza jednou docela ošklivě spadnul, ale nic se mu nestalo, jelikož jsme měli vybavení na ochranu celého těla.

Tomáš na kole

Celkově to bylo hodně srandy, ale je to docela velká zátěž na kolena a ruce - silně doporučuju rukavice (já jsem je neměl). Nikdo nám neřekl, že budeme končit už 30 minut před zavíračkou vleku, takže samozřejmě zafungovaly zákony schválnosti a Tomáš zrovna těsně před naším koncem nasednul na vlek. Nakonec jsme se teda zdrželi a zničení kolem páté hodiny nasedli do školního mikrobusu. Dodatečně jsme potom hledali kolik že to za nás všechny Union zaplatil a dostali jsme se k částce kolem $150 za osobu, což je pro skupinu zhruba 15 lidí docela ranec.