Honza: Na Union přijela většina z nás s tím, že si tu ke studiu najdeme i nějakou práci. Z různých zdrojů jsme nabyli domnění, že by to neměl být problém a pracovních příležitostí by mělo být dostatek. Bohužel, chyba lávky. Zjevně se tu docela změnil systém a najít práci bylo o dost těžší, než by se na první pohled mohlo zdát.

Na začátku semestru jsme dostali malou přednášku o tom, jak se k práci dostat. Mít linkedin, používat nějaký zdejší systém a udělat mnoho dalších věcí, které se zdály být zbytečně komplikované. Lukáš to zkusil v knihovně, musel poslat svůj životopis a pak došlo i na pohovor. Byl ale docela v nevýhodě, jelikož chtěli především Američany a uchazeč měl vědět, jak vypadají vědecké články, kde získávat materiály a mnoho dalších věcí. Nakonec si musel měsíc počkat, než mu oznámili, že ho nechtějí.

Během začátku školy proběhl malý seminář s Michelle Pawlowski, který se týkal vyplňování různých dokumentů k práci (např. daně a Social Security Number). Michelle mi doporučila, abych zkusil práci v ITS oddělení nebo na katedře CS (Computer Science). Napsal jsem oběma vedením a čekal na odpověď. Z ITS mi napsali, abych přišel vyplnit nějaký dokument, z katedry CS, že nikoho nehledají. Netrvalo to ani den a dostal jsem pozvánku na pohovor. Hlavní věc, kterou potřebovali slyšet, je, že člověk umí googlit. Na konci pohovoru mi řekli, že si budu muset počkat tak dva dny na rozhodnutí, ale stačily tři hodiny a už mi psali, že mě přijali.

Následující pondělí jsem si na obědě otevřel email a vidím, že mi přišel rozpis pracovních hodin. Bylo to trochu úsměvné, protože podle emailu jsem měl být v práci za ani ne 20 minut. Trochu nevěřícně na to koukám, ale kamarádka z Indie, Meesha, mi doporučí, abych tam opravdu šel. Dělám si z toho srandu, že mi přece nemohou jen tak poslat email v den, kdy mám začít pracovat. Mýlil jsem se. Moc. Opravdu jsem měl začít pracovat. A tak jsem i začal.

Svoji "ITS kariéru" jsem začal přemazáváním a updatováním MACů. Můj senior kolega Aaron byl ještě v tu dobu v přední části Help Desku a vyřizoval hovory. Nakonec ho to ale přestalo bavit a přišel čas mě přemístit. Mimo zpracování ticketů jsem se zabýval i různými telefonáty. Na začátku byla trochu nervozita kvůli jasnému českému dialektu, ale ta nakonec trochu ustoupila (bohužel se mírně vrátila, když mi senior kolega Tyler řekl, že zním jak Rusák). Neměl bych opomenout, že ve státu New York je povinný kurz o sexuálním harašení, tedy jednou za rok si studenti na ITSku pustí video a na konci zodpoví pár otázek.

Během prvního týdne ještě probíhaly pohovory s dalšímu uchazeči. Sue a Andrew (naši hlavní supervisoři společně ještě s Billem) však řekli, že už nikoho přijímat nechtějí. To neznělo úplně dobře, vzhledem k tomu, že jsem práci doporučil Jirkovi. Zeptal jsem se jich, kdo má přijít na řadu. Jakmile jsem viděl jaký mají problém s vyslovením jména, věděl jsem, že to je Jirka. Zkusil jsem ho trochu alespoň trochu doporučit a pomoct jim s vyslovením jména. Příští nebo přespříští směnu jsem už viděl jeho visačku, byl posledním, koho přijali.

Jirkova visačka

Jirka: Po tom, co jsem slyšel, že Honzovi vyšla práce na ITS Help Desku jsem to relativně krátce po něm šel též zkusit. Od Honzy jsem dostal tip, že na pohovoru budou takovou zapeklitější otázkou zjišťovat, jestli mě napadne si problém, který neumím vyřešit, prostě vygooglit. Tak se i stalo a další den mi přišel email, že jsem byl přijat.

První směna byla opravdu zajímavá. Jako nováček jsem nevěděl vůbec nic. Nevěděl jsem jaké jsou běžné postupy, co kdo řeší, prostě nic. Moje práce prvních pár týdnů spočívala v tom, že jsem u nových tiketů měnil status z new na open, občas zvedl telefon, vyslechl si něčí problém a založil tiket, aby problémy mohl někdo jiný vyřešit. Už po prvním nebo druhém telefonátu jsem měl naučenou frázi: "Thank you for calling the Help Desk. This is Jiri. May I have your name, please?" Kterou jsem za ten trimestr vyslovil opravdu mnohokrát.

Takhle nějak vypadal náš systém na tikety a naše visačky.

V podzimním trimestru jsme s Honzou taky často dostávali práci mimo kancelář, většinou to bylo mazání starých MACů nebo imagování Windows desktopů. Ke všemu jsme dostali návod, kde bylo všechno popsané krok za krokem a většinou vše i fungovalo. Tohle bylo super, protože jsem se dostal k něčemu, čemu jsem více rozuměl a dokázal si v nesnázích jako ajťák z FITu lehce poradit. V místnosti napojené na Help Desk jsme měli 2 seniory (ne důchodce), kterých jsme se kdykoliv mohli na něco zeptat. Když občas nebylo co dělat tak s nima byl i fajn pokec. Za podzimní trimestr jsem toho postupně dost okoukal a pomalu měl dost zkušeností na to, abych začal brát problémy do vlastních rukou. Doteď to vesměs bylo jen tupé otevírání tiketů s tím, že mi občas někdo řekl, že mám něco udělat (nainstaluj image na tyhle PC, vezmi tenhle monitor tam, támhle potřebujou kabel, dones jim ho). V podzimním zkouškovém se mi nejen povedlo získat nějaké hodiny, dokonce jsem měl většinu směn společnou s Honzou. Po zkouškovém jsme odjeli na dovolenou do Střední Ameriky a byli připraveni to další trimestr pořádně rozjet.

Dovolená utekla velmi rychle a než jsme se nadáli, byli jsme zpátky ve Schenectady a zimní trimestr nám klepal na dveře. V ITS nám drželi místo, takže jsme okamžitě po začátku trimestru mohli začít pracovat. Tenhle trimestr jsem opět neměl žádné směny s Honzou, ale přesto jsem ho vídal, protože jsem ho na několika svých směnách střídal (on končil, já začínal).

V zimním trimestru, kdy jsme už začali pořádně pracovat, jsme zároveň začínali vidět, jak na to naprostá většina kolegů studentů kašle a jenom si tam píšou úkoly. Na psaní úkolů není nic špatnýho - taky jsme to dělali, ale ne když je mraky práce. V kanceláři jsme měli 3 telefony, na které se lidi dovolali pod číslem Help Desku. Tyhle telefony měly jasně daný priority při určování, komu hovor přijde (např. pokud nikdo nemluví, zazvoní telefon A, pokud A mluví, zazvoní B, C zazvoní pouze pokud mluví A i B). Jasně jsme začali vidět, že lidi si neradi sedají k telefonu A, protože na ně vyjde  90-100% hovorů co přijdou počas jejich směny.

Uprostřed března však náhle přišel zlom. Na kampusu se potvrdil případ covid-19, všichni Američani museli během několika dnů odjet domů a z ITS nám napsali, ať do práce už nechodíme. Je to velká škoda, protože jelikož jsme měli mít v jarním trimestru hodně času a taky se jim podle mě líbilo, že jako jedni z mála se tam snažíme něco dělat, měli jsme dostat o dost víc hodin než doposud - já třeba 13h týdně. Tím, že jsem už nemohl pracovat jsem teda přišel o poměrně dost peněz - $130 týdně, což by i se zkouškovým mohlo dát zhruba $1450 za trimestr. Nakonec jsme stejně museli odjet domů, protože k tomu Union vyzval všechny studenty až na extrémní případy (studenti bez domova, zavřené hranice apod).

ITS hovor