Předmět Photography 1 nabízí unikátní příležitost a osobně mi pomohl se rozhodnout pro Union. Fotografie se v tomto předmětu totiž učí analogová, na černobílý film. Všichni jsme nafasovali analogový foťák, filmy a balík fotopapírů a dostali jsme přístup do luxusně vybavených laboratoří na vyvolání filmu a tisk fotek. V dnešní době kdy cvakáme na mobily tisíce fotek je zajímavý zážitek na to jít obráceně, nad každou fotkou se zamyslet a strávit na každé fotce několik hodin času. Celý proces získání finální fotky se značně zpomalil, ale má své kouzlo, pojďme si ho popsat.

Náš vypůjčený kamarád pro tento předmět

Na začátku každý dostal svůj vlastní foťák - Nikon FM2 (s pevnou padesátkou objektivem). Ve své době pořádné dělo, dneska legenda dle lidí, co se zajímají o filmovou fotografii. Ti, kteří nefotili nikdy jinak než na automat, se dozvěděli pár nových fotografických pojmů a mohli jsme vyrazit fotit. Semestr byl rozdělený mezi 3 projekty - Světlo, Lidé a osobní projekt na téma Láska/Nenávist.

Vyrazili jsme tak hledat zajímavá světla, stíny, odrazy atd. a vycvakali svůj první film. Nastal čas si film vyvolat. S prvním filmem nám ještě pomohli, další už byly čistě na nás. Kromě učitele Martina Benjamina, který zastával uměleckou stránku předmětu, nám pomáhal ještě laboratorní technik Frank. Ten zastával tu technickou stránku předmětu, staral se o temnou komoru atd. Zničit film nebo poškodit si fotky se povedlo snad jen pár Američanům. Celý proces vyvolání filmu vypadá asi takto. Po vyndání namotaného filmu z foťáku se zavřete do absolutně temné místnosti. Po tmě musíte obal filmu otevřít jako plechovku, odstřihnout konec a začátek a celý film přemotat na takovou kovovou špulku. Ta se pak strčí do nádoby, která je utěsněná proti světlu, ale lze do ni lít chemikálie.

Naše malá laboratoř na negativní proces

Teď už si můžete hrát na malého chemika. Musíte odměřit a naředit vývojku, změřit její teplotu a vypočítat si čas, jak dlouho v ní bude muset film zůstat. Počkáte několik minut, při kterých pravidelně třesete nádobou a mlátíte jí do stolu, pak je čas na přerušovač. Dalších pár minut a je čas na ustalovač. Pak film properete, vykoupáte ve smáčedle a můžete si ho pověsit a nechat uschnout. Negativní část procesu máte pak za sebou, oschlý film si pak už jen stačí nastříhat do desek.

Můj první film

Tak negativní proces bychom měli za sebou, teď ten pozitivní. Union má špičkově vybavenou temnou komoru, 14 zvětšováků, kvalitní vzduchotechnika atd., ty peníze Unionu se tu dají poznat. Základní myšlenka zůstává stejná, budeme vyvolávat, přerušovat, ustalovat a propírat, teďka ale už fotopapíry. Abychom měli lepší představu, co jsme vlastně vyfotili a které fotky má cenu zkoušet tisknout (filmová fotografie není zrovna levný koníček), vytvoříme si tzv. contact sheet. Na fotopapír se osvítí desky s nastříhaným filmem a získáme tak vlastně jejich pozitivní verzi.

Stačí už si zvolit, který film má cenu tisknout a vložit ho do zvětšováku. Menši kus fotopapíru využijete jako "test strip". Postupně zkoušíte různé expozice, které vznikají různou dobou osvícení, a tak zjistíte, na který čas budete fotku tisknout. Pro fajnšmekry máte techniky jako dodging a burning, kde dotmavujete nebo zesvětlujete jen některé oblasti fotky. Pohrávat si můžete i s kontrastem, nebo třeba i burnovat s jiným kontrastním filtrem. S fotkou si tak můžete pěkně vyhrát a ani nepotřebujete Photoshop.

A je vytištěno

Posledním krokem pro nás byl tzv. mounting. Fotka se narovná, ořízne a vylisuje na kus bílého kartonu/pevné čtvrtky. Ve výsledku máte fotku jak z galerie a ani nevíte jak.

A je namountováno

Postupně jsme si tak na každý projekt fotili, tiskli a lisovali. Na konci každého projektu přišel čas na kritiku. My, studenti, jsme si navzájem komentovali naše díla a vymýšleli chytré umělecké kecy. Sešli jsme se tak ve studiu (Do něho jsme měli volný přístup, použil jsem ho na můj finální projekt portrétů mezinárodních studentů), dostali donuty a cider (jablečný džus, ne alkohol, protože nic v Americe nedává smysl) a šli hodnotit. Jak jsem už říkal, tohle je podle mě unikátní zkušenost, o kterou je škoda přijít. Kdy jindy byste se naučili vyvolávat fotky, co?

A jde se hodnotit