Když jsem se v dubnu po získání víz konečně dokopal k tomu koupit letenky, tak byly ceny ještě docela fajn - asi za osmičku se singapurcema na JFK. K tomu dva velký kufry a batoh, zní jako dobrej deal. Teda, Lukáš to před týdnem měl o litra levnější, ale tak co už. O měsíc později byly tyhle lupeny za 15k+.

Odlet byl plánovanej na úterý 3. září v 6 ráno, takže když jsem v pondělí odpoledne začínal balit, už bylo docela na čase. Je to na rok, toho bude potřeba ranec... prdlajs, naplnil jsem jeden kufr a už jsem nevěděl co dovnitř. 2x23 kilo je fakt dost, narozdíl od minulé výpravy jsem se bál že zimní boty a bunda se nevlezou, vešlo se všechno. Ale fakt nezávidím tomu kdo by jel jen s jedním kufrem.

Poslední kontrola jestli jsou všechny doklady v batohu a jede se na letiště. Tam jsme se potkali s Honzou a mohli jsme na odbavení. Zabavili mi fejkovej CardSharp z eBaye, rip.

První let byl z Prahy do Frankfurtu, docela rychlovka. Člověk si ani neužije palubního servisu a už jsme zase na zemi. Letiště ve Frankfurtu je obrovský, přejít od našeho příletu k místu odletu byl asi kilometr a půl. Cedule po letišti regulérně ukazují u šipek co je kudy vzdálenosti stylem "terminál A, 25 minut chůze". U jedné snad bylo i 45.

Zato let z Frankfurtu už stál za to. Teda, když pomineme asi o 40 minut opožděný boarding a vyvolávání nějakých jmen lidí z první třídy co se asi(?) zdrželi. Měli jsme rezervovaný druhý deck, protože proč ne. Okénka zabraná, takže jsme seděli ve střední uličce. Sedačky fajn, nafasujete sluchátka, deku, New York Times a následujících několik hodin se budete snažit zabavit obrazovkou před vámi. Nejlepší na tom všem ale bylo nepochybně jídlo, to singapurci zvládli výborně. Všichni nafasovali mokré teplé ručníky na ruce, ty se pak vybraly a na menu bylo několik jídel, všechny zněly dost dobře. Například tilapie s thajskými nudlemi, zeleninou, k tomu pečivo, máslo, voda v plastovém kelímku s víčkem jak jogurt (jako why), banán a nakonec za váma ještě přijde paní jestli nechcete zmrzlinu a další pití. To si dám líbit, mňam d...

Sedačky poměrně fajnový

Cestu člověku taky zpříjemní únava z toho že vstával ve dvě a dvě noci předtím taky nebylo spánku moc, a prostorná sedačka v kombinaci s dekou je náhle moc fajn. Teda, dokud se nějaká číňanka před vámi nerozhodne její sedačku zaklopit takže vám skřípne nohy, vyleje pití z držáčku a ještě nedává že jí bolej záda a blokuju jí sklápění. Nechtěla si nechat vysvětlit že metrem devadesát si kolena jinam nedám a že to docela bolí. Tak jsem alespoň znova zkouknul novýho Johna Wicka 3.

Na JFK nás čekala bezmála hodinu a půl dlouhá fronta k okénku kde se ověřovaly víza, už jsme byli poměrně nervózní abychom stihli odjezd včas a nezůstali tu viset. Sebrali nám otisky všech prstů, zkoukli doklady a už jsme běželi na AirTrain. Ten nás za $5 při výstupu hodil na metro, ve kterém jsme si zhruba půl hodiny poseděli než nás dostalo na Manhattan, odkud jsme měli již nějakou dobu předem koupené lupeny na Megabus do Albany. Mnohem levnější než Amtrak nebo Greyhound. Teda skoro.

AirTrain po letišti JFK

Před busem jsme se potkali s Dominikem a Martinem, kteří si v NYC dali týden navíc, a záhy jsme zjistili, že na 5 lidí nám 10 velkých kufrů neprojde. Borec si nás dal stranou, že toho máme nějak hodně, a že si zavazadla doplatíme. $10/kus, 5 lidí, 10 kufrů. Když to rychle v hlavě spočítal tak chtěl zaplatit $40. Amerika.

Megabus docela připomíná Flix, všem je tak nějak jedno kde se sedí, na nikoho se moc nečeká. Do Albany mu to trvalo asi 3h45, skvělá příležitost se prospat. Po Albany to byla menší procházka na MHD, pod dva dolary hezky do Schenectady.

Cesta na bus v Albany

MHD v této oblasti ve večerních hodinách používají různé typy lidí, ale převážně to budou černoši a jiné smažky z okolního hoodu, lidi co místo batohu mají odpadkový pytel (+ rádi sahají na vaše kufry), a jiné pochybné existence.

Po asi 45 minutách jsme vyskočili ve Schenectady, jedna paní nám ještě před busem stihla vyhubovat že s tolika kufry zabíráme v buse místo a máme si příště brát Uber. Tak určitě.

Když jsme konečně našli CPH, poměrně rychle se nás ujali, dostali jsme Union pytlík s různými goodies a už nám dělali kartičky.

V těch pytlících se super nosí pivka po kampusu

A protože jsme všichni měli hlad tak jsme před večerní "seznamovací akcí pro internationals" (čti: kalba) tak jsme na doporučení pár studentů zkusili "levnou pizzerii". Za malou sváču (gyros) asi 150 korun, asi bych si měl začít zvykat. Pizzy začínaly na 240. Po rychlé večeři už se šlo do AD (frat Alpha Delta Phi), ale o tom až jindy.

Paní v pizzerce byla dost milá, fajn prostředí